Borák

Kontakt:


GALERIE V JEZERNÉM
Jezerné 837
756 06 Velké Karlovice

mobil:+420 605 289 021
email:ladislav.borak@seznam.cz
Najdete nás na Facebooku

 

Galerie v Jezerném


1. Co Vás motivovalo k založení Galerie v Jezerném?

Nápad s galerií v mém domě vznikl v roce 1988 v Itálii v městě Viareggio, kde jsem s „Urgatinou“ vystavoval.
V tomto městě bylo takových galerií více a všechny prosperovaly. V roce 1989 jsem začal stavět dům s myšlenkou, že tam bude jednou také stát galerie.

2. Jak dlouho se věnujete řezbářské činnosti?

Začal jsem ve 14-ti letech, první pokusy, v té době byl problém s dláty, otec mi nechal ve Zbrojovce Vsetín vyrobit 5 ks profilových dlát, pracuji s němi dodnes. Postupem času mi k nim přibylo dalších 248 dlát, některé však používám 3krát do roka, podle druhu řezeb na které jsou použitelné.

3. Jaké motivy / témata/ nejčastěji zpracováváte?

Dříve jsem se hodně zabýval Starovalašskou tématikou, (Zbojnici, valašské krajiny,včelí úly), líbila se mi tvorba Kobzáně. Ovlivněn knížkou „O zbojnikoch a pokladoch“ jsem vytvořil spoustu reliéfů,(Mariáš, Muzika, Vinný košt, Haldamáš, Pašeráci tabáku, TriptychZbojníci, atd...) Momentálně se však věnuji i volné tvorbě všech směrů a motivů.

4. Jaké byly Vaše řezbářské začátky?

Velmi tvrdé, jako každé začátky. Při školních prohlídkách Karlovského muzea jsem poprvé spatřil asi v 8 třídě ZDŠ práce řězbáře Žitníka ze Soláně a ty mě zaujaly natolik, že jsem se začal zajímat o tuto krásnou práci. Jenže mi chyběl učitel, který by mi poradil, jaké dláto atd. A tak se stalo, že jsem své úplně první dílka, sošku asi 15 cm vysokou vyřezal z liskového špalíku, což byla hrozná práce na mých 14 let, vzhledem k tomu, jak je lískové dřevo tvrdé. Mám tu sošku dodnes jako talisman. Další byl reliéf krajiny z pasákem ovcí, kolibou, psem a asi 1.20m dlouhý a zase jedno z nejtvrdších dřev jasan, potom práce do odřezku získaných na pile ve Bzovém do smrku a borovice.

5. Co Vás přivedlo k řezbářství?

K řezbářství mě přivedla touha po krásnu, touho po tom jak udělat ze špalku nebo desky, něco co si člověk potom pověsí na zeď nebo postaví na řimsu krbu a s potěšením na to zírá. Je to jakási síla, která Vás táhne k tomu, že ubíráním toho materiálu ze dřeva Vám z toho špalku roste něco před očima, je to lepší a lepší, chytá to ducha, má to myšlenku, výraz, a pak to někam postavíte a říkate si „Ano, tak to je ono“. To je ten sen, ta představa, ta myšlenka a teď tu stojí vytvořená Vašima rukama. Ja to obrovský pocit, který je hnací silou pro celou moji tvorbu.

6. Měl jste mezi řezbáři nějaký vzor?

Určitě bylo vzorů několik. Od těch 14 let, postupně Žitník, Jan Pavol z Levoče, Henry More, Inaco.